Náš vlajkový bochník. Kvásek, který máme od roku 1992, krmíme dvakrát denně žitnou moukou. Těsto zaděláváme odpoledne, přes noc pomalu kyne v ošatkách z pedigu a ve tři ráno ho sázíme do kamenné pece. Výsledkem je silná, tmavá kůrka a vláčná, lesklá střída.
Chléb, jaký se na jihu Čech pekl odjakživa. Vyšší podíl žita mu dává hutnější strukturu a delší trvanlivost, celý kmín zase typickou vůni, kterou poznáte už ve dveřích. Recept je zapsaný v babiččině sešitě pod názvem „chleba na neděli“.
Špaldu nám dodává rodinná farma u Netolic a melou ji přímo pro nás. Celozrnná mouka obsahuje i klíček a otruby, proto je chléb sytý a bohatý na vlákninu. Těsto je křehké, každý bochník proto tvarujeme ručně a pečeme ve formě.
Slunečnice, lněné, dýňové a sezamové semínko večer namáčíme, aby chlebu nekradly vodu a zůstal dlouho vláčný. Bochník pak obalujeme v další vrstvě semínek, která se v peci krásně opraží.
Bagetu se Tomáš učil péct v Lyonu. Toustový chléb je oproti tomu domácí klasika: jemné, vláčné těsto s máslem, které se hodí na snídaně i sendviče pro celou rodinu, včetně nejmenších.
Recept prababičky Anny z dob, kdy se mouky nedostávalo a do těsta se přidávaly brambory. Dnes je přidáváme pro chuť: chléb je díky nim neobyčejně vláčný a dlouho vydrží. Pečeme ho pouze v úterý a v sobotu.